Řídící učitel - Josef VLČEK. Byl to právě on, kdo přišel s myšlenkou svolat všechny obětavé občany z obce a okolních osad a vytvořit Sbor dobrovolných hasičů na území Kaňovic.

První přípravná schůze se konala již 7. listopadu 1920. Na této schůzi byli zvoleni do zřizujícího výboru tito občané:

Josef VLČEK - učitel

František VANĚK - rolník

František MAGERA - hostinský

Josef PASTRŇÁK - hostinský

Čeněk ONDRAČKA - rolník

Těchto pět občanů vypracovalo spolkové osnovy a předložilo je ke schválení zemské vládě Slezské. I bez schválení stanov bylo přikročeno ke svolání ustavující valné hromady. Ustanovující výbor oznámil její svolání na den 2. ledna 1921, ve dvě hodiny odpoledne do místní školy. Tohoto aktu se zúčastnilo 38 z tehdy již 46 členů organizace. Pod vedením učitele Josefa Vlčka byla provedena volba prvého výboru Sboru dobrovolných hasičů v Kaňovicích. Starostou Sboru byl zvolen Čeněk Ondračka, Kaňovice č. 8, velitelem Čeněk Bartek - horník, Bruzovice č. 119, jednatelem jednomyslně zvolen učitel Josef Vlček a pokladníkem Dominik Kulhánek, Bruzovice č. 82. Dalšími členy výboru byli zvoleni František Vaněk, Josef Pastrňák, Jan Šebesta a Alois Vaněk. Již ze složení prvého výboru si můžete povšimnout, že se jednalo o uskupení občanů Kaňovic a Bruzovic, kterážto skutečnost je charakteristická pro náš Sbor dodnes. Strojmistrem se stal Alois Sládek a trubači František Kaličinský a František Řehánek. Za spolkovou místnost si zvolili místnost v hostinci Františka Magery. Nově zvolený výbor schválil připojení k frýdecké župě.

Mimo zvolený výbor byli v té době členy Sboru dobrovolných hasičů ještě Josef Karas, Jan Škarabela, František Kašper, Ladislav Cielecký, Vítězslav Škarabela, Felix Ondračka, Alois Vaněk, Vincenc Mikula, Adolf Zahradník, František Kulhánek, Jan Gavlas, Karel Mynář, Josef Vaněk, Jan Cielecký, Dominik Slíva, František Barteček, Jan Vaněk, Vavřinec Vaněk, Adolf Hrabec, František Škarabela, Antonín Slíva, František Řehánek, Jan Poledník, Josef Peter, Jan Chovanec, Jan Hrabec, Jan Šeliga, Antonín Poledník, Albín Bártek a František Karas.

Nově založený Sbor začal ihned vyvíjet čilou činnost po všech stránkách, včetně kulturní. První hasičský ples se konal již 6. února 1921 a první hasičský výlet pak 26.6.1921. Z těchto akcí byl zaznamenán první finanční přínos do pokladny Sboru. K 31.12.1921 činil stav pokladní hotovosti 7 725,60 Kč. Za tyto prostředky byla zakoupena prvá požární výzbroj a výstroj a to 3 kusy ručních stříkaček berlovek, hasičské přílby a pásy.

V závěru roku 1923 odchází na zasloužený odpočinek zakládající člen, učitel Josef Vlček, který byl při této příležitosti jmenován čestným jednatelem. Na jeho místo přichází nejen do školy, ale i do Sboru nový učitel Stanislav Malina. Funkci jednatele však vykonával pouze 3 měsíce, z organizace odešel a výbor musel zvolit jednatele nového. To již byl rok 1924, který se stal v historii hasičů z Kaňovic důležitým mezníkem. V tomto roce totiž byla postavena první hasičská zbrojnice. Byla to dřevěná budova na pozemku Františka Magery. V tomtéž roce byla zakoupena starší hasičská ruční stříkačka za 10 000,- Kč. Byla odkoupena od hasičského sboru z Kunčic u Ostravy. Zajímavosti je to, že hasičský sbor pro nedostatek finančních prostředků musel si vzít na zakoupení stříkačky půjčku. Je však třeba říci, že ke splacení dluhu došlo velmi rychle. Stříkačka byla předána do užívání společně s hasičskou zbrojnici dne 24. července 1924. Byla to veliká sláva, bohužel průběh slavnosti byl narušen požárem stodoly občana Jana Bártka v Kaňovicích č. 20. Na druhé straně byla nová stříkačka ihned vyzkoušena v praxi a ukázalo se jakým výborným pomocníkem je. V tomto období v obci vůbec často hořelo. V roce 1924 zasahoval Sbor při požáru celkem 5x, v roce 1925 pak 3x, stejně jako v roce 1927. S jasně prokazovanou činnosti a účinnosti vylepšovala se i materiálně technická základna Sboru. Byly pořízeny další metry hadic a rovněž byly ušity první nové stejnokroje. Tyto ušil člen Sboru Čeněk Kulhánek. V roce 1931 byla postavena věž k požární zbrojnici a dále pokračovalo vybavování Sboru.

V té době se již kaňovští hasiči zúčastňovali i soutěží. Při oslavách 10. výročí založení se konalo pak okrskové cvičení přímo v Kaňovicích. Zúčastnili se i cvičení pořádaných u příležitosti župních sjezdů a okrskových cvičení v Řepištích a Václavovicích. U požáru zasahoval Sbor v roce 1930 2x, v roce 1932 jednou a v roce 1934 pak 2x. Dne 29. července 1934 pořádali hasiči opět výlet a situace z otevření hasičské zbrojnice se opakovala. Požár u Josefa Karase zničil část úrody a to ještě včasným zásahem bylo zabráněno dalším velkým škodám. V tomtéž roce byla vybudována nová vodní nádrž na pozemku Jana Šeligy a v roce následujícím pak opravena jiná nádrž na pozemku Adolfa Zahradníka.

V roce 1935, přesně dne 24. března, byla provedena i změna ve vedení Sboru. Čeněk Ondračka byl jmenován čestným starostou a František Magera čestným velitelem. Byli nahrazeni novými mladšími členy. V té době vyvíjela organizace hasičů nejrůznější činnost, mimo jiné úspěšně zvládli i činoherní představení ochotnického divadla.

Pomalu však přichází doba, na kterou jistě nikdo rád nevzpomíná, období Mnichova, doba okupace. Ještě předtím však začala dříve bohatá činnost upadat. Příčinou bylo i to, že mnoho mladých členů bylo povoláno na vojenskou službu. Přesto byli čtyři členové vyslání na župní školu. Po 5. březnu 1939 a vytvoření protektorátu Čechy a Morava byla činnost velmi slabá. Omezovala se jen na výjezd k požárům a občasnou schůzovací činnost. Zato ihned po osvobození republiky se původní činnost začala urychleně obnovovat. Na jaře 1946 byla zakoupena nová motorová stříkačka, která byla dána do užívání při příležitosti 25.-ti let trvání Sboru v červenci 1946. Vzhledem ke slušné finanční situaci je v té době podán návrh na stavbu nové hasičské zbrojnice a na členské schůzi dne 20.8.1946 bylo o stavbě rozhodnuto. Bylo dohodnuto, že nová zbrojnice bude postavena na hranici pozemků Jana Poledníka a Adolfa Zahradníka. Zřizovací výbor byl zvolen ve složení Miloslav Ondračka, tehdejší velitel Sboru, dále pak František Maršálek, Alois Vaněk a František Kašper. Úvodní zaknihování právních náležitostí spojených se stavbou bylo provedeno dne 23. září 1946 a základní kámen byl položen dne 20. října 1946. Jednalo se o velkorysou slavnost.

Hned v počátku roku 1947 započali členové Sboru za pomoci ostatních občanů svoz materiálu na stavbu zbrojnice. Ještě v tomto roce byla hrubá stavba pod střechou. I přes značnou zadluženost, když dluh byl převzat ručiteli Miloslavem Ondračkou, Antonínem Maršálkem a Dominikem Kulhánkem, pokračovalo se urychleně v dostavbě. Nesmírné úsilí se odrazilo ve skutečnosti, že nová hasičská zbrojnice byla dána do užívání již v roce 1948. Podle záznamů bylo zde odpracováno celkem 12 425 brigádnických hodin z převážné většiny zdarma. O zájmu občanů svědčí i fakt, že na stavbu přispěli částkou 93 773,- Kč. Státní subvence činila 110 000,- Kč. Jen materiál na stavbu stál 342 409,70 Kč. Dobrou práci i hospodařením organizace byly k 31.12.1948 splaceny všechny půjčky a stavba tím byla završena. Již 30.1.1949 se zde konala výroční valná hromada. Na jaře téhož roku byl zakoupen starší nákladní automobil PRAGA ALFA. Byla též zbourána věž staré zbrojnice a z ní postavena budova čekárny. Direktivně v roce 1949 došlo ke změně názvu organizace a vzniká Československý svaz požární ochrany.

V létech 1950-56 je aktivita poněkud menší. Důležité je, že v tomto období v obci nehořelo. V roce 1957 byl zvolen nový velitel Oldřich Polách a i díky jemu se podařilo organizaci výrazně omladit. Nově vytvořené družstvo se zúčastnilo soutěže v rámci okrsku. Poprvé bylo ve Sboru založeno družstvo žáků. V roce 1959 se aktivně pracovalo na údržbě vodních zdrojů a zbrojnice. Byla natřena střecha hasičské zbrojnice, byly zakoupeny nové stejnokroje, technika se dovybavila novými hadicemi C i B.

Rok 1961 byl rokem oslav 40. let trvání Sboru. Slavnost probíhala 9. července a tehdy byl hasičům předán požární vůz TATRA 805. Zorganizované okrskové cvičení obsahovalo ukázky techniky od berlovek až po moderní cisternový vůz s pěnovým dělem. V tomtéž roce bylo bohužel nutno zasahovat u požáru stodoly Albína Magery a v roce následujícím pak hořelo v bývalém vojenském prostoru. Zásah byl úspěšný a díky hasičům byly zachráněny nemalé hodnoty. Tuto skutečnost ocenila i příslušná vojenská správa.

V dalších létech se hasiči neboli požárnici, jak zněl oficiální tehdejší název naší organizace, věnovali především, své základní činnosti tzn. prevenci a samozřejmě represi. Počet výjezdů k požárům stoupá i když se jedná o zásahy především mimo naši obec. V roce 1962 se zasahovalo 2x, v roce následujícím jednou a o rok později opět 2x. Potěšitelný v tomto období je zájem mládeže o práci v požární ochraně. V roce 1963 reprezentují malou obec Kaňovice v okrskové soutěži tři družstva, jedno mužů a dvě žákovská. Starší žáci svou soutěž vyhráli a v okresním kole kde postoupili obsadili ze 17-ti družstev 4. místo. Byl to veliký úspěch nejmenší jednoty v okrsku. Situace se opakuje i v létech 1964 a 1965. Starší žáci v té době vládnou okrsku. Soutěží se pravidelně zúčastňují tři družstva. Každým rokem se zúčastňujeme a to úspěšně i populárního Poháru města Vratimova a v roce 1965 s výsledným třetím a o rok později dokonce místem druhým. Rok 1966 je významný pro družstvo mužů i tím, že poprvé ve své historii zvítězilo v okrskové soutěži a v soutěži okresní obsadilo z 22 družstev sedmé místo. V následujících létech byla do soutěží vyslána dokonce družstva čtyři, z nich jedno družstvo žáček. Starší žáci nadále vládnou okrsku, když např. v roce 1968 obsadili dokonce prvá dvě místa.

Jak už však život přináší změny došlo i v naší organizaci k postupnému útlumu z něhož jsme se vymanili až v roce 1971, v roce kdy jsme oslavili 50. let trvání Sboru. V organizaci dochází k celkovému oživení. Na zbrojnici byla provedena nová omítka a celkové úpravy uvnitř budovy. Celá organizace se svědomitě připravovala na oslavy půl století trvání. Oslavy nakonec proběhly ve smutné atmosféře, protože těsně před konáním oslav tragicky zahynul velitel požární družstva Václav Ondračka ve věku pouhých 24. let. Tato ztráta těžce působila na všechny členy. Život však běžel dále, bylo nutné pokračovat v práci. Dochází k obměně a omlazení členské základny. Hlavním cílem bylo zaktivizování všech členů. Pravidelně se začaly provádět preventivní prohlídky. Úspěch se dostavil, v obci více než dvacet let nehořelo. Od roku 1973 se však výbor dostává do nesnází v oblasti nejdůležitější, tj. v práci se zásahovou jednotkou. Po dva roky se nepodařilo sestavit ani jedno družstvo do soutěží. Příčinou byla částečně skutečnost, že podstatná část požárního družstva odešla na dvouletou základní vojenskou službu. V oblasti v níž jsme ještě před nedávnem vévodili okrsku jsme nebyli schopni vytvořit akceschopný celek. V obci se začal projevovat i velmi malý počet dětí. Obrat nastal v roce 1976, kdy se družstvo mužů po dvou létech zúčastnilo okrskové soutěže a ihned v ní zvítězilo. V rámci okresu ze 20 zúčastněných jsme obsadili 8. místo a v soutěži jednotlivců zvítězil Pavel Poledník. Věkový průměr družstva byl 23 let. Družstvo pod vedením velitele Václava Kulhánka mělo další perspektivy. To se také v dalších létech potvrdilo.

V roce 1978 nastaly problémy s vozidlem TATRA 805. Při pravidelné technické prohlídce bylo vozidlu odňato technické osvědčení a vozidlo bylo po mnoha problémech opraveno až v roce 1980. Není-li technika v pořádku, upadá i veškerá činnost, která je na technice závislá. Z tohoto důvodu nelze na léta 1978 - 1980 vzpomínat s uspokojením. Soutěže jsme se zúčastnili až v roce 1981, v roce 60. let trvání organizace, tehdy jsme v okrsku skončili třetí.

Přesto i v těchto létech bylo provedeno mnoho potřebné práce. V roce 1980 bylo provedeno nové pokrytí střechy požární zbrojnice, natření oken, dveří, okapových žlabů a svodů. V dalších létech bohužel musíme konstatovat, naše činnost upadla do jakéhosi stereotypu. Po dobu dvou let nebyla ani obsazena okrsková soutěž. V létech 1984 a 1985 jsme sice již soutěž družstvem mužů obsadili, avšak vždy jsme kvůli poruše techniky nedokončili požární útok. Horší situace však nastala tím, že došlo k vážné poruše motorové stříkačky PS 8, která se stala neopravitelnou. V této nelehké chvíli se však podařilo získat sice starší, ale plně funkční jinou PS 8. Důležité ovšem bylo, že preventivní činnost v tomto období byla v obci dobrá a nebylo nutno likvidovat žádný požár. Každoročně se prováděly pravidelně preventivní prohlídky obytných budov i objektů patřících obci.

Ve stejném období došlo k radikálnímu omlazení zásahové jednotky. Velmi nízký věkový průměr požárního družstva dával příslib pro dobré výsledky do budoucna. Stalo se to i skutkem a můžeme říci, že od této doby dodnes máme neustále akceschopnou zásahovou jednotku, která je podle možnosti vhodně doplňována.

V létech 1990 - 1991 byl shromažďován materiál na renovaci elektroinstalace v celé budově hasičské zbrojnice. V roce 1991 byla pak rekonstrukce provedena. V tomtéž roce byl také obnoven původní název organizace - Sbor dobrovolných hasičů. Tento administrativní zásah byl důsledkem celkové změny v organizaci požární ochrany v rámci státu.

Období dalších let do roku 1996 je možno označit jako léta celkové konsolidace činnosti Sboru. Velmi důležitým mezníkem se stal rok 1993, kdy se podařilo díky pochopení obecního úřadu zakoupit speciální vozidlo AVIA 31 a stříkačku PS 12. Po doplnění drobné výzbroje je možno v té době konstatovat, že technické vybavení Sboru je již na dobré úrovni, i když zdaleka není špičkové. S tímto vybavením se pravidelně zúčastňujeme okrskových i jiných soutěží a výsledky se dají hodnotit jako uspokojivé. V tomto období muselo dojít k odvolání velitele Sboru Lumíra Poledníka pro celkovou pasivitu, novým velitelem se stal Daniel Kusák se ten se svým zástupcem Martinem Ondračkou dovedl činnost především zásahové jednotky výtečně aktivovat. Pokračovalo se i v opravách technického zařízení, kdy po rekonstrukci elektroinstalace bylo provedeno vymalování hasičské zbrojnice a provedeno natření všech oken v objektu. V tomto období zaznamenáváme však i neradostné události, které se projevily na personálním obsazení vedení našeho Sboru. Krátce po sobě nás navždy opustili dlouholetý starosta Sboru Petr Ondračka a hospodářka Jindřiška Kulhánková. Byli jsme nuceni přistoupit k radikální obměně složení výboru, což se nám podle dalšího průběhu činnosti povedlo. Starostou Sboru se stal Vladimír Vrubel a hospodářkou Lenka Slívová. Bohužel po dlouhé době došlo v naši obci k dvěma požárům, které si dokonce vyžádaly i jeden lidský život a to při požáru rodinného domku p. Vaňka. Došlo však i k obnovení činnosti na poli kulturním. Téměř pravidelně se pořádal hasičský večírek a několik krát i letní slavnosti, kterým však s nepříjemnou pravidelnosti nepřálo počasí.

O rok později, v roce 1997, došlo k několika událostem, které je třeba zaznamenat. K těm nepříjemným patřila hlavně nepřízeň počasí a povodňová situace, která se sice v obci vzhledem k její poloze neprojevila ve své nejhorší podobě, přesto však bylo v několika případech nutno výpomoci spoluobčanům při ochraně majetku. Tou příjemnější události bylo založení po mnoha létech malého kolektivu mladých hasičů, v té době pouze 5-ti členného. Z tohoto základu však vedoucí mládeže Petr Kulhánek postupně vytvořil skupinu celkem 16-ti člennou. Je možné konstatovat, že v té době Kaňovice obsazují pravidelně všechny dostupné akce pořádané pro kolektivy mladých hasičů. Za tento obrovský kus velmi nesnadné práce patří Petrovi a všem, kteří mu pomáhali velké poděkování. V péči o techniku a zařízení hasičů byla v roce 1997 natřena střecha hasičské zbrojnice a proveden nástřik hasičského vozidla. Všechny tyto práce byly provedeny svépomocí.

V roce 1998 došlo pak v historii Sboru k dalšímu mezníku - poprvé v historii Sboru se do soutěže požárních družstev zapojilo družstvo žen a od té doby se soutěže sv. Floriána zúčastnily naše ženy ještě několikrát. I to bylo možno považovat u tak malé obce za úspěch a všem zúčastněným ženám patří poděkování. Bohužel dnes již můžeme jen mluvit v minulém čase. V roce 1999 v Kaňovicích po několika létech opět hořelo - při bouřce došlo k požáru rodinného domku Václava Ondračky, zanedlouho jsme se podíleli na zásahu při likvidaci požáru hospodářské budovy v Bludovicích. Přelomový rok tisíciletí proběhl v našem životě poměrně klidně, při plnění každodenních úkolů hasičského života. Ve stejném duchu je možno hovořit i o posledním pětiletí. Každoročně se pravidelně zúčastňujeme okrskových soutěží sv. Floriána a v roce 2002 se soutěže mužů zúčastnila dokonce dvě družstva. Úspěšně se rozvíjela činnost mládežnického kolektivu, bohužel jak bylo řečeno ve zprávě o činnosti za letošní rok je momentálně tato činnost v útlumu, avšak všichni věříme v pokračování úspěšné práce. Chuť i podmínky existují a je třeba jen získat nové malé adepty.

V posledních pěti létech došlo i k tolik potřebným opravám a úpravám provedených v hasičské zbrojnici. V roce 2005 byla provedena výměna starých a poškozených dřevěných oken za okna plastová a průběžně byly upravovány prostory v patře budovy tzn. schůzovací a ostatní místnosti. Dnes je tato část zbrojnice opět plně funkční a sloužící svému účelu. V roce 2004 bylo zakoupeno prvých pět nových vycházkových stejnokrojů. Tímto konstatováním jsme se pomalu dostali ke konci rekapitulace činnosti Sboru dobrovolných hasičů v Kaňovicích.

Ještě je nutné se zmínit o jedné skutečnosti, která má řekl bych zásadní vliv na činnost SDH v oblasti společenského života. Jedná se o zahájení a doposud úspěšné rozvíjení spolupráce s společnosti občanů BRUKAŇ. Není myslím si nutné tuto skutečnost podrobně rozebírat. Ostatně bylo o tom hovořeno již ve zprávě o činnosti za rok 2006. Ve shrnutí je možno říci, že společně bylo za období trvání spolupráce uskutečněno 6 velikonočních pochodů, pět Brukaniád a mnoho dalších akcí jako je tradiční smažení vaječiny apod. Myslím si, že tato spolupráce může být příkladem i pro některé ostatní obce. Jedná se o nenásilnou a transparentní možnost propagace činnosti jak SDH, tak zapojení i nečlenů do veřejně prospěšné činnosti v rámci zájmového okruhu SDH. To je, myslím si, v současné poněkud, dovolte mi říci, sobecké a bezohledné době přínos ztěží ocenitelný.

Bratři a sestry, vážení hosté,

vyslechli jste stručný přehled životního běhu Sboru dobrovolných hasičů v Kaňovicích za 85. let jeho trvání. Kolik to, co bylo vykonáno, si vyžádalo úsilí a času posuďte sami.

Na závěr mně dovolte trochu rekapitulace: Během trvání Sboru dobrovolných hasičů v Kaňovicích se ve funkci předsedy či starosty vystřídali tito členové:

1. Čeněk ONDRAČKA

2. Antonín MARŠÁLEK

3. Dominik KULHÁNEK

4. Miloslav ONDRAČKA

5. Petr ONDRAČKA

6. Vladimír VRUBEL

Ve funkci velitele Sboru pak to byli tito členové:

1. Čeněk BÁRTEK

2. František MAGERA

3. Ludvík ŘEHA 

4. Albín MAGERA 

5. František KULHÁNEK 

6. Miloslav ONDRAČKA

7. Oldřich POLÁCH

8. Antonín KARAS 

9. Petr ONDRAĆKA 

10. Václav ONDRAČKA 

11. Václav KULHÁNEK 

12. Lumír POLEDNÍK 

13. Daniel KUSÁK 

Pod vedením těchto obětavých členů prošla organizace dobami úspěšnými i méně úspěšnými. Přes nejrůznější problémy, které se zákonitě musí vyskytnout v činnosti jakékoliv organizace, je to ale bilancování, které nelze pominout ani přehlednout.

S úctou vzpomínáme zakladatelů naší organizace. Vzpomínáme na ně pro jejich nezměrné úsilí pomoci bližnímu. Vzpomínáme na ně tak, jak postupně z našich řad odcházeli, až ze zakládajících členů nezbyl jediný. Cítím povinnost znovu zopakovat skutečnost, o níž bylo hovořeno v úvodu této zprávy. Celým životem Sboru dobrovolných hasičů v Kaňovicích se táhne jedna společná linie a to soužití hasičů Sboru dobrovolných hasičů v Kaňovicích složených vlastně z jedné poloviny z občanů osady Bruzovičky. Pokud jste sledovali výčet zakládajících členů tak již v roce 1921 byla situace stejná a trvá dodnes i u té nejmladší generace. Nicméně dovolte mi končit toto rekapitulování vzdálené i blízké minulosti poděkováním všem bývalým i dnešním členům Sboru za to, že se podíleli na vytvoření a pak uchovávání dobrého jména Sboru dobrovolných hasičů v Kaňovicích.